Samotný základ potíží leží v tepnách, cévách vedoucích krev od srdce do tkání celého těla. Levá srdeční komora je hlavní hnací silou a musí vyprodukovat značné množství síly a energie, aby mohla být krev protlačena sítí cév do tkání a zpět žilami do srdce. Stěny tepen jsou tak značnému tlaku. Podstatná je výška tepenného tlaku. Jestliže dojde k vzestupu krevního tlaku, nastane zatížení stěn tepen a tento stav může postupně vést ke vzniku arteriosklerózy. Také opačný problém – nízký krevní tlak není výjimečný jev.
Udržování stálého krevního tlaku je organismus velice důležité. Každý, kdo trpí v průběhu několika let neléčeným vysokým krevním tlakem, má mnohem vyšší riziko mozkové mrtvice nebo infarktu myokardu než ten, kdo má krevní tlak v normě. Jestliže se navíc jedná o kuřáka nebo člověka s nadváhou je riziko mnohonásobně vyšší.
Jak je řízen krevní tlak
V dolní oblasti mozku se nachází část, které se říká vazomotorické centrum řídící krevní oběh a také krevní tlak. Cévy zodpovědné za úroveň krevního tlaku se nazývají arterioly. Informace o krevním tlaku přicházejí do vazomotorického centra. Centrum dále vysílá impulsy za pomoci sympatické části autonomního nervového systému. Dále existuje ještě pomalejší řízení pomocí ledvin. Ledviny jsou velmi senzitivní na množství protékající krve. Jestliže toto množství poklesne, dochází k vyplavení hormonu, který se nazývá renin. Tento hormon svým působením vytvoří látku angiotensin.
Jestliže je krevní tlak příliš vysoký, mohou se objevit příznaky, které donutí nemocného k vyhledání odborníka. Mohou se vyskytnout poruchy vědomí, menší mozková mrtvice, otoky kotníků nebo zhoršený dech. Poruchy mozkové činnosti mohou vycházet ze stoupajícího tlaku uvnitř lebky a stlačení mozkových struktur. Při vysokém nitrolebním tlaku dochází ke změnám očního pozadí a také sítnice projevuje příznaky hypertenzní retinopatie. Kromě maligní hypertenze nejsou příznaky vysokého krevního tlaku vždy prokazatelně jasné. Postižení mohou trpět bolestmi hlavy, což však nemusí mít vždy souvislost s krevním tlakem. Podle doporučení WHO platí diagnóza „vysoký krevní tlak“ teprve až poté, co minimálně při třech měřeních krevního tlaku minimálně ve dvou dnech po pětiminutovém klidu jsou hodnoty stále příliš vysoké.
